Jednou... ...bylo to už dávno když země myla jen pustá koule se na ní zrodil strom. Víte, země tenkrát byla velice zvláštní. Úplně uprostřed se nacházela voda  spřátelená s lávou. Dnes by jste tam našli jen lávu. V tomto příběhu se dozvíte jak jeden "malý" strom dostal vodu na povrch.

Nechce se Vám tento příběh číst? Jděte na konec příběhu kde najdete přehrávač s tímto příběhem ve zvukové formně.

Z vesmíru z ničeho nic přistálo na zemi semínko. Kutálelo se. Trvalo to několik dní než se zastavilo. Semínko mělo velikou žízeň. A proto zapustilo kořeny. Semínku trvalo velice dlouho než se dostalo do svrchního zemského pláště. Řekl bych tak týden. Přechod mezi plášti byl velice těžký. A pak to bylo zase stejné: Protlačovat kořínky. Nejdříve ke spodnímu plášti a pak k vnějšímu jádru. A pak přišel ten zlomový okamžik. Kořen se probořil k vodě s lávou. Konečně se může napít! Ale co to? Z lístků teče voda! Vody přibývá až z ní vzniklo jezero Bajkal. Je to nejstarší jezero na světě. No, a co si z toho odnést? Že i malé semínko dokáže vyzdvihnout vodu z hlubin země.