Jsou to takové ty hranaté digitální s červeným ciferníkem. Vstanu a jdu se na ně podívat z blízka. Není na nich normální čas. Něco odpočítávají. V tu chvíli jsem se zastavil. Dobrých pět vteřin mi trvalo, než mi došlo, že odpočítávají čas do půlnoci. Televize nehrála. Ale v ten moment mě to vůbec nepřekvapilo... Možná to bylo důsledkem toho, že na hodinách zbývalo jen deset vteřin do půlnoci. Honem jsem vyrazil k oknu, abych mohl sledovat ohňostroje. Moc jsem se na ně těšil. Ještě nikdy jsem je totiž neviděl, protože jsem vždycky usnul.

Když jsem došel k oknu, spatřil jsem první ohňostroje. S půlnocí se jich vyrojilo tolik, jako mravenců při evakuaci z mraveniště. Tehdy se přihodilo něco nevídaného. Začala se kolem nich tvořit mlha. Rychle se zvětšovala, až zakryla celý výhled z okna. Po chvíli se rozplynula a já jsem venku spatřil úplně jiný svět. Můj dům stál sice pořád uprostřed města, ovšem toto město se již nenacházelo na pevnině, nýbrž na nějaké plošině uprostřed rozbouřené vody. 

Plošina mi přišla velmi flexibilní, jelikož kopírovala tvary vln. A těm se přizpůsobovaly i domy. Zděšeně jsem vyběhl na ulici. Kolem sebe jsem slyšel spoustu výkřiků plných strachu. Nerozuměl jsem, co se tito lidé pokoušeli sdělit. Za chvíli jsem to však zjistil sám. Uviděl jsem vlnu, která se lámala o konstrukci plošiny. A s touto podívanou se zlomily i mé představy o pružnosti stavby.

Utíkám, seč mi síly stačí. Konstrukce se mi trhá pod nohama. Padají na mě kapky vody, kusy domů létají kolem... Konstrukce, která je už tak dost narušená, se pod jedním z domů protrhne a rozvlní se do vzdálenosti několika kilometrů. Vlnu neustojím a řítím se do propasti vzniklé po pádu domu. Snažím se dostat nahoru, ale konstrukce mi to nedovolí. Cihly sviští kolem mě. A v tom se přede mnou objeví ony hodiny odpočítávající oněch deset sekund. Po uplynutí tohoto času budík srazí cihla, kterou následuje další. A ta zasáhne mou hlavu…

Otevřel jsem oči. Srdce mi tlouklo, jako kdyby mi chtělo vyskočit z těla. V televizi hrála nějaká komedie. Podíval jsem se na hodinky a zklamání se dostavilo brzy - zase jsem prospal ohňostroje! 

No, a to je vše. Já doufám, že se Vám příběh líbil. Budu rád, když mě budete sledovat na Instagramu - @vstudiovs. A samozřejmě vám přeji hodně štěstí do nového roku. Tak zase někdy příště... ... na čtenou!

Váš Šimon💛